Sem, ke mně, přileťte mi na pomoc,
všecky mé břitké verše! Vím, co s vámi!
Tahá mě za nos štětka škaredá –
zápisník s verši vrátit odpírá mi!
Přece mě nenecháte ve štychu?
Ptáte se která? Tahle, co se kření
jak fena z Galie a kroutí se
tak, že je z toho lidem na umření.
Dejte jí do těla, mé verše – vpřed!
 
Ty couro protivná, vrať zápisník!
Ty couro, naval zápisník – a hned!
 
Že ne? Ty rajdo, špíno z hambince! –
Co si mám na tě všecko vymyslet?
Ty toho pořád ještě nemáš dost?
Já můžu přidat, štětko zatracená,
ať se tvá tlama aspoň začervená!
Na plnou hubu! Marně? Ale ať!
 
Ty couro protivná, vrať zápisník!
Ty couro, naval zápisník – a hned!
 
Nic naplat, touhle zatracenou běhnou
Mé břitké verše ani trochu nehnou.
Zkusím to jinak – možná pomůže to:
 
Panenko něžná, zápisníček vrať!

Adeste, hendecasyllabi, quot estis
omnes undique, quotquot estis omnes.
Iocum me putat esse moecha turpis,
et negat mihi nostra reddituram
pugillaria, si pati potestis.
Persequamur eam et reflagitemus.
Quae sit, quaeritis? Illa, quam videtis
turpe incedere, mimice ac moleste
ridentem catuli ore Gallicani.
Circumsistite eam, et reflagitate,
"moecha putida, redde codicillos,
redde putida moecha, codicillos!"
Non assis facis? O lutum, lupanar,
aut si perditius potes quid esse.
Sed non est tamen hoc satis putandum.
Quod si non aliud potest ruborem
ferreo canis exprimamus ore.
Conclamate iterum altiore uoce.
"Moecha putide, redde codicillos,
redde, putida moecha, codicillos!"
Sed nil proficimus, nihil mouetur.
Mutanda est ratio modusque vobis,
siquid proficere amplius potestis:
"pudica et proba, redde codicillos."