Vyjde to nastejno – očichat Aemiliův
zadek či papulu, abyste věděli:
zpředu i zezadu je stejně odpudivý –
ba jisté přednosti bych přiznal prdeli:
je totiž bezzubá… Pusu má samý pahýl,
dásně jak žebřiňák napolo rozpadlý,
a když se zašklebí, fujtajbl, v jeho tváři
se zadek močící oslice zrcadlí.
 
Ten že jich obšťastnil habaděj? Tenhle fešák?
Ten by moh u mezků pohánět žernovy!
Toho když některá políbí, je to stejné,
jako by olízla holou řiť rasovi!

Non (ita me di ament) quicquam referre putaui,
utrumne os an culum olfacerem Aemilio.
nilo mundius hoc, nihiloque immundius illud,
verum etiam culus mundior et melior:
nam sine dentibus est. hic dentis sesquipedalis,
gingiuas vero ploxeni habet veteris,
praeterea rictum qualem diffissus in aestu
meientis mulae cunnus habere solet.
hic futuit multas et se facit esse venustum,
et non pistrino traditur atque asino?
quem siqua attingit, non illam posse putemus
aegroti culum lingere carnificis?