Zbláznil se, Ravide – ty ubožáku?
Tak hloupě, bezhlavě se dereš do mých slok!
Který bůh tě tak strašně nenávidí,
že tě štve proti mně? Ach, nebuď cvok!
Že se chceš proslavit? Být středem řečí?
Chceš? Já ti vyhovím – a bez všech vytáček:
V mých verších budeš navždy skučet za trest,
že učaroval ti můj miláček!

Quaenam te mala mens, miselle Ravide,
agit praecipitem in meos iambos?
Quis deus tibi non bene advocatus
vecordem parat excitare rixam?
An ut pervenias in ora vulgi?
Quid vis? Qualubet esse notus optas?
Eris, quandoquidem meos amores
cum longa voluisti amare poena.