Teplouši Thalle, vláčnější než chlupy králičí,
měkčí než husí moreček, než ušní lalůček,
nežli úd dědka, který se už nikdy nevztyčí,
ty, schopný ukrást vše – ty zloději tak dravý
jak bouře – tehdy, když se všichni kolem baví –
naval můj plášť, cos u mne koupil za pět prstů,
hispánské kapesníky, šátky z Bithýnie,
jimiž se honosíš, ty zmetku, jako bys je zdědil.
Pusť z prstů chmatáckých ty věci, naval mi je,
nebo ti bičem sedřu kůži z těla
a proženu ti ty tvé faldy noblesní,
až z toho budeš bolestí a hrůzou tančit
jak loďka v moři, když je bouře rozběsní!

Cinaede Thalle, mollior cuniculi capillo
vel anseris medullula vel imula oricilla
vel pene languido senis situque araneoso,
idemque, Thalle, turbida rapacior procella,
cum diva mulier aries ostendit oscitantes,
remitte pallium mihi meum, quod involasti,
sudariumque Saetabum catagraphosque Thynos,
inepte, quae palam soles habere tamquam avita.
Quae nunc tuis ab unguibus reglutina et remitte,
ne laneum latusculum manusque mollicellas
inusta turpiter tibi flagella conscribillent,
et insolenter aestues, velut minuta magno
deprensa navis in mari, vesaniente vento.