Furie s Aureliem, kteří byste
šli se mnou rádi třebas do Indie,
kde Jitřenka svou rozbouřenou vlnou
do břehů bije,
 
k Hyrkánům, k Sakům, k lukostřelným Parthům
či tam, kde žijí Arabové snědí,
kde sedmiramenný Nil barví moře
žlutavou hnědí,
 
i kdybych přešel Alpy, abych spatřil,
kde všude svět se Caesarovi koří,
k Rýnu a do daleké Británie,
k strašnému moři,
 
vy, kteří máte kuráž se mnou snášet
rozmary bohů, štěstí s beznadějí –
běžte k mé dívce a můj stručný, hořký
vzkaz vyřiďte jí:
 
Ať žije blaze s bandou kurevníků,
Jichž lehce pojme tři sta do náručí
A bez lásky je ve slabinách ždímá
A chladně mučí
 
Ať se u nikdy neohlíží zpátky
po lásce, která mému srdci vládla:
ta umřela jak poslední květ v lukách
pod ostřím rádla…

Furi et Aureli comites Catulli,
sive in extremos penetrabit Indos,
litus ut longe resonante Eoa
tunditur unda,
sive in Hyrcanos Arabesue molles,
seu Sagas sagittiferosue Parthos,
sive quae septemgeminus colorat
aequora Nilus,
sive trans altas gradietur Alpes,
Caesaris visens monimenta magni,
Gallicum Rhenum horribile aequor ulti-
mosque Britannos,
omnia haec, quaecumque feret voluntas
caelitum, temptare simul parati,
pauca nuntiate meae puellae
non bona dicta.
cum suis vivat valeatque moechis,
quos simul complexa tenet trecentos,
nullum amans vere, sed identidem omnium
ilia rumpens;
nec meum respectet, ut ante, amorem,
qui illius culpa cecidit uelut prati
ultimi flos, praetereunte postquam
tactus aratro est.